Solitérní vrby se vrátily na Vlčí hrdlo

Pro nivní louky v Pomoraví bývaly typické solitérní vrby. Na Vlčím hrdle chyběly. Během jara roku 2024 se jich tu pár podařilo vysadit, tyto stromy jsou navíc napěstovány z genetického materiálu nedalekých dochovaných starých vrb. A i přes podzimní velkou vodu, která se tudy přehnala, se vrbičkám daří dobře.

Vlčí hrdlo leží na pravém břehu dnes zregulovaného potoka Syrovinka, v sousedství rozsáhlého lesního komplexu Bzeneckých doubrav. Na pozemcích nedaleko Bzence se Český svaz ochránců přírody snaží obnovit původní nivní louky a staré říční rameno. Zatím se tu podařilo vykoupit více než 11 ha pozemků. I takové aktivity jsou součástí nadačního programu Vraťme vodu přírodě.

Proč jsou nivní louky tak důležité

Nivních luk v Pomoraví je dochováno velmi málo, a tak se naskýtá jedinečná šance k obnově tohoto mizejícího biotopu, jež ke svému přežití potřebuje řada vzácných květin i ptáků. Hodnotu území zvyšují zbytky starého říčního ramene, podmáčená olšina na jeho okraji a jeho těsné sousedství s přírodně hodnotnými Bzeneckými doubravami i jedněmi z posledních zbytků původních luk, které mohou při obnově sloužit jako přirozený zdroj semen.

Jak to vypadalo před 100 lety

Ještě před sto lety se podél dolního toku řeky Moravy nacházely rozsáhlé nivní louky s rozptýlenými vrbami. Rostly na nich nejen různé trávy a ostřice, ale i vzácné vlhkomilné byliny jako kosatec sibiřský, pryšec bahenní či jarva žilnatá. Každoroční jarní záplavy sem přinášely živiny, takže zdejší louky bývaly velmi výnosné a mohly být koseny dvakrát i třikrát ročně. Po regulaci řeky Moravy zde fungoval systém zavlažování, od kterého se upustilo během socialismu. V 70. letech 20. stol. však byly louky z větší části rozorány a od té doby využívány jako pole (z menší části v nejzamokřenějších částech ponechány ladem; tam se postupně vytvořila podmáčená olšina). Po povodních v roce 1997 došlo v této oblasti ke zvýšení hladiny podzemní vody. Některá místa zůstala trvale podmáčena, což značně zkomplikovalo jejich další obhospodařování. Tím se naskytla jedinečná možnost na ploše o velikosti cca 15 hektarů obnovit původní louky. 

Jakou péči mají louky teď?

"Momentálně jsou louky koseny, původní luční společenstva doséváme semeny ze zbytků zachovaných nivních luk v okolí. Dosadili jsme solitérní vrby a snažíme se obnovit slepé říční rameno. Podmáčené olšiny při okraji lokality jsou pak ponechány přirozenému vývoji," vysvětluje Jan Moravec z ČSOP. "A vypadá to, že se péče daří – dokazujete to párek jeřábů, který se tu zabydlel, i silná populace vzácné luční kapradiny hadilky obecné."

Kdo za projektem stojí

Projekt je součástí spolupráce ČSOP a Nadačního fondu Veolia na programu Vraťme vodu přírodě, která trvá již od roku 2018. Díky ní se daří přizpůsobovat českou krajinu změnám klimatu a suchu, zadržovat vodu v krajině a zvyšovat její biodiverzitu. Na doporučení odborníků z ČSOP Nadační fond Veolia financuje výkup pozemků s potenciálem zadržovat vodu v krajině a pomáhá dlouhodobě pečovat o vzniklé mokřady. Dosud bylo na tyto účely věnováno více než 11 milionů korun.

Kam se jet podívat

Ze železniční stanice Moravský Písek po žluté turistické značce směr Strážnice. Po cca 2,5 km na rozcestí Stolařka již mimo cesty přímo k jihovýchodu, Vlčí hrdlo od vás v tu chvíli leží jen nějakých 200-300 m.

Další novinky

Skupina Veolia snižuje emise i díky mokřadům

Skupina Veolia snižuje emise i díky mokřadům

Český svaz ochránců přírody (ČSOP) již více než 20 let vykupuje a chrání cenné přírodní lokality, díky čemuž bylo zachováno 207 hektarů mokřadů napříč ČR. Tak rozsáhlá plocha posiluje odolnost Česka vůči klimatickým výkyvům, zadrží v krajině přes 1,8
miliardy litrů vody a sníží přítomnost CO2 o více než 1 000 tun ročně. Kvůli těmto unikátním schopnostem se do ochrany mokřadů zapojila i skupina Veolia prostřednictvím svého nadačního fondu. Ten na jejich záchranu již přispěl částkou přesahující 11 milionů korun.

Znosimský mokřad: když se příroda vrací tam, kde jsme ji ztratili

Znosimský mokřad: když se příroda vrací tam, kde jsme ji ztratili

Ještě před dvěma lety to bylo místo, kam byste nemohli jít ani se psem na procházku. Nepropustná džungle na levém břehu Blanice, místo bez života, odvodněná plocha zarostlá křídlatkou a nálety olše. Dnes tu najdeme největší mokřad na Podblanicku – domov vzácných obojživelníků a luk bohatých na biodiverzitu.