Bečovské botanické zahradě se říkalo „Druhé Průhonice“, zažila roky slávy a po druhé světové válce také 60 let naprostého zapomnění, devastace a téměř úplného zmizení z veřejného života. Dnes je opět místem poznávání, výzkumu i zábavy.
Botanka, jak jí místní říkají, dostala druhou šanci v roce 2005. Tehdy ji nadšenci v čele s Janem Šindelářem a ZO ČSOP Berkut (Základní organice Českého svazu ochránců přírody) zachránili. Vykoupili pozemky a poté ji postupně začali znovuobjevovat a vracet do ní život.
Příběhem a významem má zahrada jen málo konkurentů
Před 2. světovou válkou byla jednou z nejvýznamnějších historických sbírkových zahrad v Čechách zaměřená na skalničky, trvalky a dřeviny. Význam zahrady spočíval ve výzkumu tehdy do Česka nově dovezených taxonů. Poté byla v souvislosti s poválečnými změnami zcela opuštěna, rozkradena, postupně zdevastována a v podstatě nejen v zahradnickém oboru, ale i mezi obyvateli regionu, zcela zapomenuta. Přesně 60 let trval tento stav.
Zámecký park v Průhonicích jako inspirace
Impulzem ke vzniku Bečovské botanické zahrady, jako zahrady sbírkové a pokusné, byl i sňatek dědice bečovského panství Jindřicha Beaufort-Spontin s Marií Adelheid Silva-Tarouca, dcerou Arnošta Emanuela Silva-Taroucy, vynikajícího dendrologa, zahradníka a zakladatele zámeckého parku v Průhonicích. Právě Průhonický park se stal inspirací a partnerem bečovské zahradě. Poté co hrabě Silva-Tarouca prodal průhonické panství státu, se výraznou měrou podílel právě na formování Bečovské botanické zahrady rozdělené tehdy na skleníkovou část v zahradnictví, Beaufortské alpinum, Rybniční zahradu, Alpskou louku, sad a plochy pro lesnický výzkum. Původně měla zahrada rozlohu 15 hektarů. Do roku 1931 v zahradě vysázeli 321 rostlinných rodů v 1005 druzích.
Pod půlmetrem nánosů znovuobjevili botanický skvost
„V prvních letech obnovy jsme v podstatě jen hledali místa, odkud začít rekonstruovat, hledali jsme původní sbírková oddělení, schodiště a cesty. Ze staveb se nezachovalo skoro nic,“ vysvětluje Jiří Šindelář, ředitel zahrady. „Dnes je zahrada členem Unie botanických zahrad s více než 10000 pěstovaných druhů rostlin.“
Mokřadní archa v bývalých sádkách
Cílem projektu je vytvoření „Archy“ pro ryby, obojživelníky a vodní a vlhkomilné rostliny ze Slavkovského lesa s jasným genofondem (ex situ ochrana) a následně možná reintrodukce na stanoviště a využití na rekultivační práce. Zároveň zde budou vytvořeny optimální podmínky pro rozmnožování obojživelníků a přirozený výskyt vodních bezobratlých či dalších živočichů.
________________________________________
Kolik to stálo a kdo za projektem „mokřadní archy“ stojí?
Dvouletý projekt je realizován za podpory Nadačního fondu Veolia a Českého svazu ochránců přírody. V Bečovské botanické zahradě je hlavním hybatelem Jan Šindelář, ředitel.
Nadační fond Veolia přispěl částkou 500 000 Kč.
Projekt je součástí spolupráce ČSOP a Nadačního fondu Veolia na programu Vraťme vodu přírodě, která trvá již od roku 2018. Díky ní se daří přizpůsobovat českou krajinu změnám klimatu a suchu, zadržovat vodu v krajině a zvyšovat její biodiverzitu. Na doporučení odborníků z ČSOP Nadační fond Veolia financuje výkup pozemků s potenciálem zadržovat vodu v krajině a pomáhá dlouhodobě pečovat o vzniklé mokřady. Dosud bylo na tyto účely věnováno více než 13,5 milionů korun.
Koupání, stezka mokřadem i bioferrata – kde Bečovskou botanickou zahradu najdete?
Od centra Bečova nad Teplou je vzdálena pouhý kilometr, najdete ji hned naproti vlakovému nádraží. V létě se v Korunním rybníce uprostřed zahrady dokonce můžete i koupat. Součástí zahrady je i „bioferrata“ – zajištěná skalní stezka k poznání vegetace.
