Kosení luk: tradiční činnost je základem ochrany luk a péčí o ně

„Jestli se na něco fakt špatně shání sponzorské peníze, tak je to průběžná a pravidelná údržba pozemků. To, že se něco rok co rok poseká či přepase, není mediálně zajímavé. A ceníky, podle kterých se řídí státní dotace, jsou zrovna v případě kosení silně podhodnocené. Přitom pro zachování biodiverzity lučních biotopů je to to vůbec nejdůležitější. O to větší dík patří Nadačnímu fondu Veolia, že přispívá i na kosení mokřadních luk,“ říká Jan Moravec, zástupce ředitele Kanceláře Českého svazu ochránců přírody.

Základem ochrany luk je správná a pravidelná péče o ně

Louky je třeba jednou nebo dvakrát ročně pokosit. Zároveň je třeba dbát na to, aby louka nebyla pokosena najednou. Je možné seč dělat postupně, například v pásech, nebo část louky nechat v daném období zcela nepokosenou. Tyto neposečené části pak mezi lety střídat. Díky tomu bude na louce vždy dostatek prostoru pro živočichy a dozrání části semen. Veškerou posečenou hmotu je třeba odvézt mimo louku, aby se nezvyšoval obsah živin v půdě a mohly zde prosperovat i vzácnější druhy rostlin.

Na Šumavě se takto starají o 15 ha luk

„Kosení neboli sekání luk je naší tradiční činností, kterou provádíme zpravidla od května až do listopadu. Kosíme především lehkou ruční mechanizací (tj. křovinořezem nebo bubnovou sekačkou), výjimečně využíváme i kosu. Biomasu sušíme na seno, senážujeme, vozíme do kompostáren nebo výjimečně ukládáme na komposty,“ vysvětluje Jakub Hromas z ČSOP Šumava.

Šumavky si v nepříznivých horských podmínkách libují

Stojíme uprostřed louky nedaleko Vimperka. Mokřadní místo Chválovna, jak se místu říká, pomohl v roce 2019 vykoupit Nadační fond Veolia. Botanicky cenná mokřadní louka s kouskem horského potůčku už má po 6 letech péče úplně jiný charakter. Promyšlená redukce náletů, kosení a teď v podzimních měsících i pastva ovcí na sušších částech lokality. Uprostřed stáda právě stojíme.

„Při údržbě šumavských a pošumavských luk využíváme ovcí. Držíme malé stádo ovcí šumavského plemene neboli „šumavek“, což je původní české a velmi odolné plemeno vhodné na spásání v nepříznivých horských podmínkách. Navíc je toto plemeno zahrnuto do světového genofondu ohrožených plemen hospodářských zvířat,“ vysvětluje Jakub Hromas obklopen ovcemi, které jsou na něj a na kousky starého tvrdého chleba hodně natěšené.

Regionální směsi si kartáčujeme na šumavských loukách

Vybudovat louky bohaté na biodiverzitu je důležité. Používání regionálních směsí se pomalu stává běžnou součástí péče. Osevní směsi se nejčastěji používají na rychlé zatravnění, či na obohacování stávajících chudých lučních porostů.

„Regionální směsi bylin jsou semínka našich původních druhů, sbíraná pouze z regionu Šumavy. Regionalitu osiva je důležité dodržovat, protože každý druh je, byť i ten hojně rozšířený, jedinečný a má svou genetickou variabilitu. Pokud bychom osivo, pocházející například z Moravy, vysévali na Šumavě, místní specifická genetická diverzita by pomalu vymizela. Nehledě na to, že i každý jedinec je adaptován na své domovské prostředí, a asi by se mu v šumavských podmínkách úplně nedařilo,“ doplňuje informace Jakub Hromas.

Proč jsou louky tak důležité?

Jsou druhově bohaté. Na loukách se vyskytuje velké množství rozmanitých druhů rostlin a na ně vázaných živočichů.

Slouží jako životní prostředí pro opylovače a další živočichy. Včely, motýli a další opylovači louky využívají nejen jako zdroj potravy, ale i jako místo k rozmnožování.

Zastávají důležitou funkci v krajině. Poskytují půdě celoroční kryt a dobře ji prokořeňují, zabraňují odnosu zeminy, pomáhají vsakování vody, omezují prašnost, ochlazují okolní vzduch.

Jsou využívané člověkem. Poskytují potravu pro dobytek. Rozkvetlé louky mají pozitivní vliv na psychiku člověka.

Co květnaté louky ohrožuje?

Zarůstání. Ladem ponechané louky zarůstají agresivními druhy rostlin.

Hromadění živin. Příliš mnoho živin nahrává pouze určitému spektru rostlin, které jsou v naší krajině běžné a louky ztrácí pestrost.

Intenzivní a nevhodné hospodaření. Louky se sečou často celé najednou. Luční hmyz tak přichází o svůj úkryt.

Zalesňování a zástavba. Pokud je území například zalesněno, vzniká tímto zásahem přírodně mnohem méně cenné místo.

Nevhodné směsi osiv. Používání druhově chudých směsí, nepůvodních druhů nebo druhů pro dané místo nevhodných.

Kolik na kosení luk a podporu biodiverzity věnuje Nadační fond Veolia?

V průběhu posledních 3 let věnoval nadační fond na projekt 850 000 Kč.

Kdo za projektem stojí?

Projekt je součástí spolupráce ČSOP a Nadačního fondu Veolia na programu Vraťme vodu přírodě, která trvá již od roku 2018. Díky ní se daří přizpůsobovat českou krajinu změnám klimatu a suchu, zadržovat vodu v krajině a zvyšovat její biodiverzitu. Na doporučení odborníků z ČSOP Nadační fond Veolia financuje výkup pozemků s potenciálem zadržovat vodu v krajině a pomáhá dlouhodobě pečovat o vzniklé mokřady. Dosud bylo na tyto účely věnováno více než 11 milionů korun.

Proč budovat mokřady?

Mokřady zadržují vodu v krajině. V době horka a sucha tak slouží jako klimatizace pro své okolí, v době nadměrných srážek chrání proti povodním. Zvyšují biodiverzitu, žijí v nich vzácné rostliny, živočichové i mikroorganismy.