Cukrářské řemeslo je plné kreativity, trpělivosti a radosti z tvoření. Mladá cukrářka paní Justýna Pyszková, která se kromě pečení stará také o dvě malé děti, teprve nedávno vstoupila do světa dortů, zákusků a pečení.
V rozhovoru se s námi podělila o své začátky, každodenní radosti i výzvy, které tato profese přináší. Jaké byly její první kroky a co ji na této cestě nejvíce motivuje? To se dozvíte v našem článku.
Co vás přivedlo k tomu stát se cukrářkou?
Během studia na vysoké škole jsem měla brigádu jako pomocná síla v kuchyni. Ve stejné kuchyni měli i cukrářskou část, kde jim zrovna odešla cukrářka. A já se jim přiznala, že ráda peču. Tak jsem začala péct pro hosty wellness hotelu sladké snídaně, zákusky i narozeninové dorty.
Co vás na vaší práci nejvíce baví a co je naopak nejtěžší?
Na práci cukráře mě nejvíce baví samotné pečení a vymýšlení či ladění svých receptů. Nejtěžší jsou svatební dorty, ten poslední vážil 16 kilo.
Máte nějaký cukrářský sen nebo cíl, kterého byste chtěla dosáhnout?
Mým snem je mít svou vlastní cukrářskou provozovnu, kterou právě buduji v nejvýchodnější obci České republiky, a už teď vás všechny srdečně zvu do budoucí nejvýchodnější cukrárny u nás.
Jak zvládáte skloubit péči o dvě malé děti s prací cukrářky?
Peču hlavně, když jsou děti ve školce. Ke konci týdne, když je toho před víkendem opravdu hodně, mi s hlídáním pomáhají babičky a manžel, který funguje na 200 %.
Máte nějaký oblíbený recept nebo sladkost, na kterou jste obzvlášť pyšná?
Jsem pyšná na karamelový větrník, který jsem si sama vyladila. Mezi zákazníky má opravdu úspěch a nechybí na žádném sweetbaru.
Byla byste ochotná se s našimi čtenáři podělit o nějaký jednoduchý recept, který zvládne každý?
Mám spoustu receptů, které jsem si buď sama vymyslela a postupně vyladila k dokonalosti, nebo jsem si je koupila a pečlivě si je hlídám. Často mi lidé píšou, jestli se o ně podělím, ale bohužel bych byla sama proti sobě. Mám ale jeden recept, se kterým jsem začínala, je opravdu jednoduchý, narazila jsem na něj kdysi někde v časopisu a peču ho dodnes. Je časově nenáročný, chuťově naprosto bombastický, vydrží dlouho vláčný, akorát se u nás vždycky sní hned. Dodnes ho ráda peču a děti ho milují.
Kde hledáte inspiraci pro své cukrářské výrobky?
Ráda navštěvuji kavárny a cukrárny, kde ochutnávám zákusky a sbírám inspiraci. Hodně mě baví recepty polských cukrářek. Doma mám knihy od Míši Landové a řadu receptů si pořizuji formou online kurzů od různých cukrářských špiček.
Nadační fond Veolia podpořil paní Pyszkovou v loňském roce v začátcích jejího podnikání. Nadační příspěvek bude využit na nákup vybavení cukrářské provozovny.
---------------------------------------------------------------------------
Stračatela od mamočky

Tmavé těsto:
- 1 hrnek hladké mouky
- 1 hrnek hrubé mouky
- 1 hrnek cukru krupice
- 1 hrnek mléka
- ¾ hrnku oleje
- 1 prášek do pečiva
- 1 vanilkový cukr
- 2 celá vejce
- 2 lžíce kakaa
Světlé těsto:
- 2 tvarohy
- 1 hrnek cukru
- 1 hrnek mléka
- 1 vanilkový pudink (prášek)
- 1 vanilkový cukr
- 2 vejce
Postup:
- Z tmavého těsta odlijte ¾ hrnku.
- Zbytek tmavého těsta nalijte na vymazaný a moukou vysypaný plech.
- Potom po lžičkách nalijte světlé těsto a rozetřete ho.
- Na světlé těsto „nacákejte“ zbytek tmavého těsta z hrnku.
- Pečte v troubě předehřáté na 170 °C asi 30-40 minut.