V nadačním programu Stále s úsměvem se od jeho založení věnujeme také seniorům, kteří potřebují pro udržení kvality života péči a služby. Klíčovou a nezastupitelnou roli v ní mnohdy plní neformální tzv. rodinní pečující. A právě s podporou neformálních pečujících, tedy lidí, kteří se doma starají o své blízké, má několikaleté zkušenosti Středisko celostátních programů a služeb Diakonie ČCE a v něm působící Institut důstojného stárnutí.
Jeho program Pečuj doma je realizován po celé ČR od roku 2013 a využívá zahraničních zkušeností a spolupráce. Tříletý projekt Pečuj doma – zaměřeno na péči v izolaci není první spoluprací NF Veolia s tímto programem Diakonie ČCE.
K rozhovoru o projektu zaměřeném na péči v izolaci, který si náš nadační fond vybral k podpoře v letech 2021–2023, jsme se sešli s Magdalénou Grünbeckovou, vedoucí Pečuj doma a Institutu důstojného stárnutí.
Diakonie ČCE se problematice stárnutí a seniorů věnuje dlouhou dobu. Jak a s jakými cíli vznikl Váš program Pečuj doma? A jaké místo v něm má současný projekt zaměřený na péči v izolaci?
Projekt Pečuj doma vznikl před sedmi lety. Jeho záměrem a cílem je především komplexní podpora lidí, kteří se starají o své blízké, ať už jsou to jejich stárnoucí rodiče (přibližně 80 %), nemocný partner nebo třeba děti s postižením. Tito lidé se ocitají v roli pečujícího mnohdy náhle a nečekaně, musí svůj život přizpůsobit pečování ve všech oblastech a učinit zásadní rozhodnutí pod velkým časovým tlakem a bez potřebných informací. Pro pečující je velmi náročné skloubení rodinného a profesního života s pečováním, řada z nich je nucena opustit své zaměstnání, omezit své zájmy a koníčky. Nemají čas na vlastní růst, setkávání s přáteli, dovolenou... Postupně jsou tak vyřazeni ze společenského života a dostávají se do velké sociální i komunikační izolace.
A právě na tuto izolaci pečujících, která je nyní ještě umocněna probíhající pandemií, reaguje náš současný projekt podpořený Nadačním fondem Veolia. V rámci projektu poskytujeme pečujícím potřebné informace formou poradenství – jaké služby mohou využívat, na jaké příspěvky mají nárok, jak postupovat, aby si udrželi své zaměstnání atp. Realizujeme praktické akreditované kurzy zaměřené na péči, například z oblasti ošetřovatelství, fyzioterapie, komunikace, péče o člověka s demencí či péče v závěru života a mnoho dalších. Pečujícím také nabízíme takzvané podpůrné skupiny, kde mají prostor setkat se mezi sebou, sdílet spolu své příběhy, zkušenosti, obavy i pocity. Některé skupiny jsou vedené zkušeným psychoterapeutem, jiné se věnují například práci se stresem, relaxaci, pohybu, realizaci svých zájmů nebo třeba tvoření. V rámci projektu také vydáváme praktické příručky a natáčíme instruktážní videa, která jsou dostupná volně ke stažení na našich stránkách www.pecujdoma.cz. V projektu máme naplánované také osvětové aktivity, jelikož vnímáme jako velmi důležité o problematice pečujících informovat nejen širokou veřejnost ale i odborníky a politické aktéry. Plánujeme několik kampaní a natočení edukativního video spotu.
Na začátku minulého roku si nikdo z nás nedovedl představit, že by mohla přijít doba, ve které už více než rok žijeme… Jak se to promítá do realizace Vašeho projektu?
Probíhající pandemie a s ní související opatření ale i obavy a strach lidí z nákazy izolaci pečujících ještě více zvýraznila. Naštěstí ale náš projekt může dobře fungovat i v této zvláštní době. Byli jsme nuceni uzavřít všechna naše kontaktní poradenská místa, poradenství ale nadále probíhá se stejnou intenzitou telefonicky na naší bezplatné lince 800 915 915, přes e-mail: poradna@pecujdoma.cz či přes formulář na našich webových stránkách. Všechny kurzy i podpůrné skupiny jsme převedli do online podoby, což náš celý tým neplánovaně proškolilo v ovládání techniky a zacházení s různými online aplikacemi. Až nás překvapilo, jaký je o online kurzy i skupiny zájem. Každý měsíc se jich zúčastní přes 350 pečujících. Online aktivity mají tu výhodu, že je mohou absolvovat lidé ze všech koutů republiky bez toho, aby někam složitě dojížděli. Zároveň jsou výhodné pro pečující, kteří za sebe nemají náhradu a nemohou nechat svého blízkého v době konání kurzu doma samotného. Takže díky pandemii nyní víme, že tato forma podpory pečujícím vyhovuje a alespoň v omezené míře ji v naší nabídce pro pečující zachováme i v budoucnosti. Takovou naší „pandemickou novinkou“ je takzvaný Nouzový plán péče. Reaguje na výzkum, ze kterého vyplynula jako největší obava pečujících, že se například z důvodu vlastní nemoci nebudou schopni postarat o svého blízkého. Ten pak zůstane bez pomoci, bude zbytečně hospitalizován nebo umístěn v nějakém pobytovém zařízení, což může být pro takového člověka velmi traumatizující. Pečující nyní mají možnost vyplnit Nouzový plán péče a uvést v něm náhradní pečující, kteří ho v případě potřeby zastoupí.
Jak to vůbec je se postavením neformálních pečujících u nás? Staráme se o ně jako společnost dostatečně? Jaké zázemí, jistoty a služby pro ně vytváříme a umíme jim je nabídnout dle konkrétních individuálních potřeb?
Zájem o pečující a obecně problematiku pečování je bezesporu na vzestupu, bohužel to ale má stále velké rezervy. Podpora pečujících ze strany státu je velmi nízká a neexistuje komplexní přístup k této ohrožené společenské skupině. Přitom jsou pečující pilířem celého systému sociálních a zdravotních služeb, jelikož poskytují 70–90 % dlouhodobé péče. Zároveň až 80 % lidí potřebujících péči je v péči svých blízkých. Pečující mohou hospodařit s příspěvkem na péči, proces jeho získání je ale nesmyslně zdlouhavý, mnohdy se protáhne na více než 6 měsíců. Dále mohou čerpat krátkodobé či dlouhodobé ošetřovné, to je ale podmíněné mnohdy těžko splnitelnými požadavky. Ani jeden z příspěvků navíc zdaleka nepokryje potřebné náklady spojené s pečováním.
Co se týče sociálních služeb, nabídka je relativně pestrá. Kromě pobytových zařízení je možné využívat také terénní služby přímo v domácnosti opečovávaného. Problémem ale je, že pečující nemají o těchto službách povědomí, služby jsou přetížené, není jich dostatek pro všechny a do některých míst v ČR dokonce vůbec nedojíždějí. Zásadním problémem je také nízká společenská prestiž pečujících. Přínos pečujících je obrovský nejen pro jejich blízké, ale pro celý náš systém sociální péče a služeb, tedy i pro celou společnost. Měli bychom si to uvědomovat a dostatečně si pečujících hledět a vážit. V rámci projektu se snažíme o osvětu celé této problematiky, informování široké veřejnosti i ovlivňování systémových změn. A možná opravdu svítá na lepší časy, jelikož je nyní v procesu schvalování novela Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, kde jsou neformální pečující konečně poprvé definováni jako cílová skupina sociálních služeb a podpory.
„Pokud se naučíme vnímat vlastní tělo a pečovat o něj, tak pak můžeme velmi snadno a efektivně předcházet většině komplikací, nejen pohybového aparátu," říká v rozhovoru pro magazín i60 Mgr. Kateřina Macháčová, Ph.D.
S respektovanou organizací ŽIVOT 90, z.ú., a s jejím Gerontologickým institutem, o.p.s., jsme se v nadačním programu Stále s úsměvem setkali již několikrát. Ať už to bylo díky naší podpoře tradičních tematických konferencí s mezinárodní účastí Stáří spojuje, anebo při společné pomoci několika pražským seniorům.
DŮSTOJNOST, OTEVŘENOST, MANAGEMENT, ATMOSFÉRA – čtyři slova, která vedle sebe nestojí náhodně. Tvoří základní charakteristiku nového programu, který se začal poměrně nedávno věnovat humanizaci sociálních služeb pro seniory. Je to další z projektů, které získaly na tři roky partnerství a podporu našeho nadačního fondu ze seniorského programu Stále s úsměvem.
