Dudek chocholatý, sýc rousný nebo puštík obecný – ochrana divokého ptactva se stala velkým koníčkem našeho kolegy z Pražských vodovodů a kanalizací Filipa Galandáka. V letošním ročníku zaměstnaneckých MiNiGRANTů získal pro svůj projekt podporu už podruhé.
Poprvé se jeho projekt zaměřil na výrobu, výběr vhodných lokalit a instalaci 15 budek pro sýce rousného v Brdech na Hřebenech v okolí Dobříše. V letošním roce bude Filip Galandák spolu s Přírodovědným spolkem Dobříš v této práci pokračovat a nainstaluje dalších 10 budek pro dudky a sovy.
V lese třikrát týdně – pro někoho sen, pro jiného podprůměr
„Vyrůstal jsem mezi lidmi, kteří milují přírodu. Odmalička jsem běhal po lesích a to mi zůstalo dodnes,“ vypráví Filip. Sám ale dodává, že se svému koníčku nemůže věnovat tak často, jak by si přál. Do lesa se dostane „jen“ dvakrát až třikrát týdně. Pro někoho splněný sen, pro Filipa spíše podprůměr – všechno je zkrátka relativní.
Dáváme přírodě pořádně za uši
„Sova v kleci nebo dravec na úvazu, i přes sebelepší péči, vždycky smutní. Pták je svobodný tvor a zajetí mu jednoduše nesvědčí. Možná se v něm dožijí vysokého věku, ale podle mě to není správné,“ říká s viditelnou láskou k ptactvu Filip Galandák. „Obecně dáváme přírodě pořádně zabrat a divokým zvířatům se pomáhá strašně těžko. Vyžaduje to obrovské znalosti, spoustu času a letitou praxi,“ dodává.
Populace dudků i sýců na Dobříšsku mírně roste
Sýc rousný, druh, na který jsme se zaměřili, nejčastěji hnízdí v dutinách starých buků, které v minulosti vytesal a obýval datel černý. Takových „doupných stromů“ je však v dnešních lesích žalostný nedostatek. Výroba a rozmístění 15 budek, které přesně odpovídají nárokům sýců, proto byla ideálním způsobem, jak jim pomoci. Podobně jsou na tom i dudci. „My tyto přirozené dutiny simulujeme našimi budkami“, dodává Filip.
Přírodovědný spolek Dobříš nepatří jen ornitologům
„Zkoumáním přírody a objevováním ptačí rozmanitosti jsem postižený už od narození – jak jinak s mým příjmením,“ usmívá se RNDr. Martin Strnad, předseda a zakládající člen spolku. „Zajímáme se zejména o ptáky, ale v hledáčku máme i další skupiny, jako jsou obojživelníci, motýli nebo vzácné druhy rostlin,“ dodává.
Bez dobrovolníků by to nešlo
"Dobrovolníci jsou pro fungování spolku naprosto zásadní. Zaučujeme mladé zájemce o ornitologii např. při kroužkování mláďat v budkách nebo při odchytech do ornitologických sítí. Pomáhají nám čistit v zimě budky pro pěvce, kterých máme v lesích okolo Dobříše přes dvě stovky, a podílejí se i na při pořádání akcí pro veřejnost, při kterých lidem přibližujeme život ptáků a potřebu jejich ochrany", oceňuje práci dobrovolníkuů Martin Strnad. "Každá volná ruka se hodí také při sekání louky u obce Mokrovraty, na níž rostou vzácné a chráněné hořce hořepníky, prstnatce májové, úpolíny a kosatce sibiřské. Vyskytují se zde také silně ubývající modrásci - bahenní a očkovaný. Tito na vývoj nároční motýli na louce nacházejí jak živnou rostlinu krvavec toten, tak hnízda mravenců, ve kterých se kuklí jejich housenky, které následně další rok z mraveniště vyletí jako dospělý motýl", doplňuje předseda spolku.
